VÍTEJTE NA NAŠEM BLOGU !

Říjen 2011

Mejdany a tématické večery v maskách

17. října 2011 v 12:09 Masky
Asi každý z nás někdy oblékl masku. Já osobně si z dětských let žádnou svou nepamatuji, ale z fotek znám převlek své sestry za sestřičku - tedy zdravotní. A taky si matně vzpomínám na její tmavě modré - nebo černé? - sametové šatičky se vzorem ohňostroje, které mohly sloužit jako maska černokněžnika/ce...Na fotkách jsem také kdysi viděla nádherné převleky svých sestřenic. Pážata se mi líbila nejvíce.
Dobře si ale vybavuji karnevalové masky našich synků (tedy mého, sestřiných a okrajově i sestřenčiných) - všech těch indiánů, kovbojů, kuchařů, malířů, želviček Ninja a Batmenů....
Tak nějak podvědomě mě má karnevalová absence nechtěla opustit. A tak jsem ve věku dospělém ukecala svou sestru, abychom občas navštívily "Babí hop" - karneval organizovaný učitelkami ze školek. Vznikla tak Bílá paní, Duch, Kat, Monika Lewinski, Kankánová tanečnice i Utopenec z Titaniku v záchranné vestě, značně uleželý.
Babích hopů nebylo mnoho, ale brzy jsme nakazily i své nejbližší a začaly organizovat rodinné oslavy v maskách. Začalo to spontáně Čarodějnicemi a později vzniklo několik nádherných oslav Silvestrů, narozenin, nebo jen prostých mejdanů. Některé se dochovaly na fotografiích a najdete je v galerii ve složce "Mejdany", jiné bohužel nebyly zdokumentovány a tak mi budete muset uvěřit, že všechny byly okouzlující a všechny jsme si náležitě užili.
Nicméně vrátím se ke karnevalům veřejným. Kdysi jsem šla s kamarádem "na jedno" do baru vedle jeho domu. S majitelem jsme se znali, a tak nás nijak nepohoršilo jeho tvrzení, že kdo chce zůstat v baru po 22hod. musí mít na sobě pyžamo/noční košilku. Nadchlo nás to natolik, že jsme se šli opravdu převléknout a s úderem desáté vstoupili do podniku v nočním úboru a trepkách. ( Tímto děkuji Petrovi za zapůjčení slušivého pánského pyžama.) Byl to velmi příjemný večer.
Od té doby se v našem městě mnoho karnevalů nekonalo. Pak v naší ulici otevřel Ríša hudební klub a po nějaké rozjezdové době začal pořádat "tématické večery". Ty první - Řecký a Pirátský jsme bohužel nestihli, ale na Pravěký jsme se již náležitě připravili.... Je to naše další velká radost ! Měsíc se těšíme a připravujeme masky do nejmenších detailů. Asi se nebudete divit, že máme vymyšlené masky na několik témat dopředu a dokonce i na témata ještě neexistující. Nápadů je zkrátka víc, něž příležitostí je využít. Kostýmy nekupujeme, ani si je nepůjčujeme v místním divadle (vyjímkou je občas nějaká paruka, ale i vlasy a vousy jsme už několikrát vyráběli - viz Asterix a Obelix) Podívejte se sami v galerii do složky "Tématické večery", nebo přímo na stránky klubu Klondike v odkazech.

Nemocniční úvaha

14. října 2011 v 12:09
Přátelé, kamarádi,
jak už někteří z vás vědí, jsem opět doma - tedy střídavě u mamky a doma, podle toho jakou má Mirek směnu. Nicméně jsem přežila pobyt v nemocnici a doufám, že tentokrát už budou lékaři s odvedenou prací spokojeni. Usmívající se Podrobnosti, ani drby z operačního sálu pro vás bohužel nemám - vše jsem prospala. Tak snad jen postřeh z ošetřovatelství : Setkala jsem se se sestřičkou - andělem, která neváhala "porušit" dané předpisy o tom, co pacient musí zvládnout druhý den po operaci, nehnala mě ani do koupelny, ani k jídlu a prostě mě nechala odpočívat. Jsem ji za to velmi vděčná, protože jsem nebyla schopná udržet otevřené oči ani pár minut, neudržela jsem ani příbor a už vůbec jsem neměla chuť na špacír do koupelny. Byla jsem tak unavená, že jsem nemohla ani usnout - což zní bláznivě, ale bylo to tak. Druhý den jsem byla díky shovívavosti sestřičky Veroniky odpočatá a rychle jsem vše dohnala. K dobré náladě přispěla i další sestřička - Míša, která měla neustále dobrou náladu a při práci si zpívala. Ale nemyslete, i v dobrém kolektivu se najde rušivý element. Naštěstí nevím, jak se tahle sestra jmenovala,byla asi stejně stará jako Veronika a Míša, ale jinak se jim v ničem nepodobala. Na směnu nastoupila naštvaná a i když se to snažila skrýt, přímo to z ní sálalo. Vše, co nás do té doby ostatní sestry učily bylo špatně - ona to věděla nejlépe. Pacient neudělal nic dobře, nedej bůh, aby měl při její směně nějaké komplikace !!! Byla to noc, kdy jsem litovala pána na vedlejší posteli, který neměl saturaci (obsah kyslíku v krvi) podle představ sestry ... Moc jsem se nevyspala, neboť mě sestra vyhnala do koupelny už před pátou ranní s tím, že mě stejně pořád ruší "péčí" o sousedního pacienta. Já ale vím, že jí šlo jen o splnění daných úkolů v předpisovém čase a s nejlepšími výsledky (i na úkor pacienta a jeho potřeb) ! Byla jsem moc ráda, když mě ještě dopoledne přeložili na standardní pokoj - co nejdál od té "dokonalé " sestry . Naštěstí byla v celém kolektivu kardiochyrurgického oddělení jediná nepříjemná...
Asi by se hodilo napsat, že díky péči těch hodných sestřiček se sem v případě potřeby ráda vrátím, ale upřímě, to po mě teď nechtějte - možná za 20 let, ale to už bude jiný personál. Doufejme, že ještě lepší.Smějící se