VÍTEJTE NA NAŠEM BLOGU !

Září 2012

Milé překvapení

23. září 2012 v 18:41
Jednoho čtvrtečního večera nám Alastair přinesl do klubu milé překvapení - pečlivě zabalený balíček od rodičů z Shetlandských ostrovů. V obálce s našimi jmény bylo přání s motivem ostrova Unst v zimně ( skoro jako zima u nás v Jablonci, jen malebnější Usmívající se), ve kterém nám maminka Jean napsala úhledným písmem krásný vzkaz.Také přiložila fotografie, jež pořídili při své srpnové návštěvě.


Balíček pak ukrýval obrázek s krajinou ostrova Unst od místního umělce a také nádhernou ručně pletenou šálku s tradičním motivem mořské mušle, též výrobek místních šikovných rukou. Na ostrově je prý pletení výrobků ze speciální slabé vlny velmi starým uměním. Vyrábějí se tu například tenké plédy určené na zavinutí miminek, které jsou tak jemné, že se protáhnou snubním prstýnkem. (I paní Jean se tomuto řemeslu učila.)


Moc nás to potěšilo a věřte, že při rozbalování opravdu velmi pečlivě zabalených dárků jsem si připadala jako o Vánocích. Ani nevíme, jak za tak milou pozornost poděkovat. Tedy ještě jednou : "Thank you very much, Jean and Harold !"

Návštěva z Asie

23. září 2012 v 18:40 Japonsko
Už jsem psala o úžesné dovolené v lesích u Vysokého nad Jizerou. Nejsme jediní komu se v údolí potoka Vošmenda líbí. Jsou tu ( alespoň co já vím ) ještě dva vyhlášené dětské letní tábory. Jeden klasický se stany s podlážkou kousek od Jesenného, ten druhý, vzdálenější, s několika indiánskými teepee - tedy česky Týpí - tábor Vošmenda. Tenhle rodinný skautský tábor vede náčelnice Dáša a každý rok vymýšlí nějakou táborovou hru ( loni to bylo Safari - po stopách zvířat ). Letos byl tábor ve znamení cesty kolem světa. Dáša oslovila své kamarády a požádala je o spolupráci na téhle cestě. A tak jsme se přes Jetiho dostali do tábora i my. Jak jinak, než coby návštěva z Japonska.


Bylo to krásné. Já osobně jsem ještě nikdy neviděla opravdové týpí a moc mě překvapila jeho velikost. V tom pro hosty jsme se převlékli a vykročili mezi táborníky. Po uvítání ( smozřejmě v japonštině ) jsme byli pozváni do jídelny na večeři - bylo jak jinak, než ryzoto ! Rozdala jsem všem dětěm i dospělým jídelní hůlky, méně zkušeným ukázala jejich správné držení a pak už jsme se pustili do jídla. Všem to šlo báječně a někteří určitě nejedli hůlkami prvně. Musím ale prásknout, že samuraj jedl lžicí - asi chtěl vyzkoušet evropský příbor.
Po večeři jsme se s táborníky vyfotili, povyprávěli něco málo o životě samurajů i gejš, o zvycích, obřadech, významu jednotlivých částí zbroje, oděvu a doplňků. Dospěláci si prohlédli katany a vyzkoušeli chůzi v getách. Pravda, děti se spíš báli hrůzostrašně vyhlížejícího samuraje, ale omlouval je jejich věk - jak už jsem se zmínila v úvodu, jde o tábor rodinný a nejmenší děti jsou ještě školkového věku.Smějící se
Dovolím si přidat jeden osobní postřeh - i přes poměrně teplé letní odpoledne mi bylo v kimonu velmi příjemně (a to jde v mém případě o bavlněnou jukatu, nikoli o pravé lehké hedvábné kimono ). Také v getách se kupodivu i na nerovném trávníku chodilo pohodlně a po celou dobu jsem neměla problém s bolestí zad, která mne trápí při delším stání - japonci totiž dobře vědí, jak pozitivní účinek má pevně utažený široký pás obi a stimulování akupresurních bodů mezi palcem a ukazovákem na nohou při nošení tradiční obuvi geta.
Co dodat závěrem ? Pro nás to byla nejen nová zkušenost, ale hlavně krásné odpoledne, které jsme si dokonale užili.

V rychlosti

15. září 2012 v 19:29
Právě jsem do galerie přidala fotky dortíků, které jsme dělali na svatbu pro Dášu a Jirku. Zvolili jsme sladkou i slanou verzi, aby si pochutnali i cukrovkáři a dámy držící dietu Usmívající se. Přejeme novomanželům, aby jejich šťastný svazek vydržel mnohem déle, něž ty dorty...Smějící se

Také přibylo pár záběrů z teplákového mejdanu, jehož heslo znělo - Pohodlí nade vše ! Za ta léta, co společně paříme, jsme trochu přibraly a zaoblily se, a tak je pohodlná "róba" opravdu nutná. Jak jsme se vymódily můžete vidět ve složce Mejdany. ( omluvte kvalitu některých snímků, způsobenou závadou na fotografovi Mrkající)

Dovolená na konci světa

15. září 2012 v 18:45
Už několik let jezdí moje sestra s rodinou na jedno zapadlé místo skryté v "hlubokých" lesích mezi Vysokým nad Jizerou a Jesenným. Je tam srub postavený nadšenci trempování už někdy koncem druhé světové války. Malý,obrostlý mechem, ale útulný, se vším, co může člověk v divočině potřebovat.


V prostoru cca 2,5 x 3,5m jsou dvě patrové palandy ( se slamníky, které pamatují válku ), stůl, lavice, dvě štokrdlata, truhla s knihami, kamínka a police s kuchyňským náčiním, petrolejka a pro jistotu i hromada svíček jako záložní zdroj. Dnes je tu i malá plynová bomba na vaření, ale někdy je rychlejší uvařit oběd na venkovním ohništi...Smějící se

Letos jsme se nechali pozvat a společně se ségrou vyrazili užít si několika dnů na samotě v lesích. Naložili jsme vše potřebné do naši "pubertální slečny" Felicie ( pri příští technické kontrole už bude plnoletá ) a vyjeli směr Vysoké nad Jizerou ( kdo nezná - je to město s vyhlášenou nemocnicí, kde vám přišijou a opět zprovozní prsty a jiné končetiny uříznuté cirkulárkou, useknuté sekerou, nebo jinak nechtěně oddělené od zbytku těla Mrkající)

Dovolená na srubu má jen několik málo negativních stránek - tou první je jeho nedostupnost běžným vozidlem. Automobil musíte zaparkovat na louce u lesa v prostřed polí a pastvin, vše pobrat na záda a do rukou a odnést asi 1,5 kilometru neudržovanou lesní cestou z kopce dolů. Tento fakt poměrně zúží výběr nezbytně nutných věcí, potravin a nápojů, a naučí vás balit zavazadla velmi úsporně. Jinými slovy - co neuneseš nech doma ! Z tohoto důvodu jsem si rozmyslela skladbu pitného režimu a namísto několikero litrů piva jsem přibalila jen tři plastové lahve Sangrie o obsahu á 1,5l. Ostatní zůstali věrni chmelovému moku a to i za cenu několika výstupů zpět nahoru do civilizace s účelem nakoupit v samoobsluze další dvoulitrovky a dotarabit je na svých hřbetech na srub. ( tuto cestu bylo nutno absolvovat hned několikrát, neboť záhy došel i RUM ! )
Druhou nevýhodou jinak úžasného pobytu je absence pitné vody. Pro tu se chodí s několika petlahvemi v batohu ke studánce vzdálené asi 2,5 km cestou necestou... Tedy my už víme, že to není nutné ! Jednak máme pivo a pak v maliní na protější stráni za potokem vyvjerá pramen pitné ( a podle místních i velmi chutné ) vody. A na mytí postačí již zmíněný potok Vošmenda.
Třetí maličkost, která znepříjemňovala pobyt na srubu byly příšerně tvrdé a proleželé slamníky. I s tím jsme si ale poradili - přivezli jsme z domova staré molitanové matrace a vytvořili další, tentokrát měkkou vrstvu... Mirek ještě s ohledem na mé službu vypovídající klouby postavil provizorní latrinu a pak už nic nemohlo pokazit náš pobyt na konci světa.
Každé ráno vstal Mirek první, a než jsme se probudily přinesl "něco málo" hub. ( vždy jsme je nakrájeli, podusili na ohni a krs hrdlo nacpali do petlahví. Přivezli jsme jich domů celkem 8 ) Odpoledne jsme průběžně prováděli potřebnou údržbu okolí ( kácení stomů na opravu lávky přes potok a nového zábradlí u cesty), chodili jsme na houby, dělali dřevo na oheň, četli, hráli kostky, sbírali borůvky a maliny, vařili, večer grilovali, popíjeli a hleděli do plemenů ohně. A nebýt komárů, bodavého hmyzu, vypití zásob a mého šéfa, ( který trval na tom, že musím v pátek přijít do práce) žili by jsme tam šťastně až do smrti... My ale nezoufáme a pokud počasí dovolí a houby porostou určitě se tam vrátíme. Když ne letos, tak příští rok !!!

Letní

2. září 2012 v 14:44
Možná jste si už všimli, že se v galerii objevují nové "letní přírůstky". Pomalu sbíráme fotky z akcí, které jsme si během léta užili. Tady je malá nabídka :

I letos se na mě Ilonka obrátila s prosbou o vytvoření dortu pro kamarádku květinářku. Zadání bylo jednoduché - košík se slunečnicemi. Pletení košů sice není zrovna moje nejsilnější dovednost, ale nakonec jsem se "poprala" i s tím. Posuďte sami, jak se povedl... ( více fotek v galerii - složka Naše dorty ).



Začátkem srpna jsme byli pozváni na oslavu narozenin kamaráda Alastaira. Byla to velmi příjemné a vydařené odpoledne, poznali jsme nové přátele a hlavně Alastairovi rodiče, kteří přijeli ze Skotska. Měli jsme tu čest pobýt s nimi i později a dokonce je uvítat i u nás doma. Nejspíš si musí myslet, že jsme úplní blázni, ale snad se jim u nás líbilo. Na památku si vybrali jednu naši loutku - Rytíře z Walesu, který s nimi odcestoval zpět na Shetlandské ostrovy. Máme z toho velkou radost, takhle daleko se ještě žádná z našich loutek nevydala.


A ještě jedna loutka, která přibyla v galerii, stojí za zmínku - skaut. Ano, jeden už v galerii je, ten s domovenkou TANVALD, který byl vyroben na výstavu "100 let Českého Skautingu pohledem sběratele Jaroslava Jetiho Průška". Ten už si ale svých pár dní slávy užil. Nový skaut, kterého jsem vyrobila na přání kamaráda Jetiho, poputuje do Kroměříže a bude dělat radost panu Krylovi ( bratrovi Karla Kryla ) A to nás také těší.


V Srpnu měla také narozeniny kamarádka Danka, která nás pozvala na "poslední rozloučení s mládím, jež ji definitivně opustilo..." ( to tvrdí ona, jak ji znám já, bude mladá pořád ) S pozváním jsme naložily po svém - podívejte se, jak jsme se loučily.... v galerii - složka Mejdany.


Zdá se vám to dnešní rozloučení moc pochmurné ? Nebojte se, příště vás čeká naše dovolená na konci světa, návštěva z Asie a možná i něco z letošní Terezínky... Ale to už prozrazuji příliš. Nechte se překvapit.





Jak vzniká loutka

1. září 2012 v 16:12 Loutky
Už je to pár měsíců, co nám na blogu nechala vzkaz Brambůrka a ptala se, jestli ji prozradíme, jak děláme loutky. Samozřejmě, že to není žádné tajemství ! Hned jsme se také chtěli o postup výroby podělit....ale ouha, nešlo nám vložit odpověď, ba ani několikeré snahy o odepsání na emailovou adresu se nazdařily. A tak jsme se rozhodli postup uveřejnit přímo na stránkách blogu, pro případ, že by to v budoucnu ještě zajímalo někoho dalšího.

Je to celkem jednoduché, stačí šikovné ruce a pár nezbytností :
- samotvrdnoucí hmotu ( dá se sehnat v lepším papírnictví, nebo hobby obchodech )
- slabší svářecí drát a kovové uzavřené háčky se závitem na zašroubování ( železářství )
- dřevěný hranolek cca 11x3x1,5 cm na tělíčko, na držák drátu kus seříznuté lišty a provrtané kulatinky (viz fotky )
- kancelářské sponky menší cca 25mm a velké cca 50mm
- různé kusy látek + materiál na vlasy
- tavné lepidlo, barvy
- nebozez, kombinačky, šmirgl....
a trpělivost

Hlavu, ruce po lokty a nohy od kolen dolů vymodelujeme ze samotvrdnoucí hmoty, hlavu shora dolů propíchneme drátem, aby při sesychání zůstal otvor. Do rukou a nohou v místě budoucích kloubů zasuneme malé kancelářské sponky, tak aby z nich koukaly jen vršky ( viz foto )


Po vytvrdnutí hmoty jemným šmirglem uhladíme případné nerovnosti a vše omalujeme. My používáme akrylové barvy, ale stačí i běžné školní vodovky.
Vlasy děláme z chemlonu, vlny, koudele, nebo rouna a lepíme je tavným lepidlem.
Tělíčko z hranolku má v místě, kde bude hlava, vyvrtaný otvor pro zasunutí drátu. Ramena ze stran polínka a kyčle ze spodu polínka,( nikoli ze stran - loutka by byla moc rozkročená - viz foto ) jsou z navrtávacích háčků. Do nich pak navlékneme velké kancelářské sponky, na jejich druhý konec se zavěsí končetiny.

(na fotkách je budoucí loutka "prabáby", která má ruce neoblečené - proto jsou i horní části rukou z hmoty, přichycené na pevno. U loutek oblečených je horní díl ruky z velké kancelářské sponky, jako u nohou...)

Dřevěné tělíčko obalíme kusem látky (výborně poslouží staré ponožky ), aby mělo požadované proporce ( prsa, zadek...), přilepíme tavným lepidlem.
Pak už jen loutku oblékneme. Někdy kolem velké kancelářské sponky nohou nalepím ruličku tvrdšího papíru - to v případě, že potřebuji, aby nohavice kalhot měly pěkný tvar ( např. voják, mušketýr...). Na jednotlivé kusy oděvu mám střihy, šiju ručně.
Zbývá loutku opatřit vodícím drátem. Ten se musí nahoře správně naohýbat, navléknout na něj dřevěný držák, ohnout dolů směrem k hlavě a uskřípnout na požadovanou délku - to nedovedu přesně vysvětlit, a tak opět přikládám fotky ( nebo to okoukněte na loutce v nějakém obchůdku se suvenýry, občas je mají i v květinářství ).


Na upravený drát nasadíme hlavu a zalepíme ho do vyvrtaného otvoru v tělíčku tavným lepidlem. Pak už jen navážeme ruce a nohy - stačí režné nítě, my používáme rybářský vlasec. - A loutka je hotová.


To je asi vše, doufám, že jsem nic nevynechala a nezapomněla. Pokud něco nebude dostatečně jasné, pak napište vzkaz a dořešíme to.
Hodně úspěchů při tvoření přejí Venda a Mirek