VÍTEJTE NA NAŠEM BLOGU !

Dovolená na konci světa

15. září 2012 v 18:45
Už několik let jezdí moje sestra s rodinou na jedno zapadlé místo skryté v "hlubokých" lesích mezi Vysokým nad Jizerou a Jesenným. Je tam srub postavený nadšenci trempování už někdy koncem druhé světové války. Malý,obrostlý mechem, ale útulný, se vším, co může člověk v divočině potřebovat.


V prostoru cca 2,5 x 3,5m jsou dvě patrové palandy ( se slamníky, které pamatují válku ), stůl, lavice, dvě štokrdlata, truhla s knihami, kamínka a police s kuchyňským náčiním, petrolejka a pro jistotu i hromada svíček jako záložní zdroj. Dnes je tu i malá plynová bomba na vaření, ale někdy je rychlejší uvařit oběd na venkovním ohništi...Smějící se

Letos jsme se nechali pozvat a společně se ségrou vyrazili užít si několika dnů na samotě v lesích. Naložili jsme vše potřebné do naši "pubertální slečny" Felicie ( pri příští technické kontrole už bude plnoletá ) a vyjeli směr Vysoké nad Jizerou ( kdo nezná - je to město s vyhlášenou nemocnicí, kde vám přišijou a opět zprovozní prsty a jiné končetiny uříznuté cirkulárkou, useknuté sekerou, nebo jinak nechtěně oddělené od zbytku těla Mrkající)

Dovolená na srubu má jen několik málo negativních stránek - tou první je jeho nedostupnost běžným vozidlem. Automobil musíte zaparkovat na louce u lesa v prostřed polí a pastvin, vše pobrat na záda a do rukou a odnést asi 1,5 kilometru neudržovanou lesní cestou z kopce dolů. Tento fakt poměrně zúží výběr nezbytně nutných věcí, potravin a nápojů, a naučí vás balit zavazadla velmi úsporně. Jinými slovy - co neuneseš nech doma ! Z tohoto důvodu jsem si rozmyslela skladbu pitného režimu a namísto několikero litrů piva jsem přibalila jen tři plastové lahve Sangrie o obsahu á 1,5l. Ostatní zůstali věrni chmelovému moku a to i za cenu několika výstupů zpět nahoru do civilizace s účelem nakoupit v samoobsluze další dvoulitrovky a dotarabit je na svých hřbetech na srub. ( tuto cestu bylo nutno absolvovat hned několikrát, neboť záhy došel i RUM ! )
Druhou nevýhodou jinak úžasného pobytu je absence pitné vody. Pro tu se chodí s několika petlahvemi v batohu ke studánce vzdálené asi 2,5 km cestou necestou... Tedy my už víme, že to není nutné ! Jednak máme pivo a pak v maliní na protější stráni za potokem vyvjerá pramen pitné ( a podle místních i velmi chutné ) vody. A na mytí postačí již zmíněný potok Vošmenda.
Třetí maličkost, která znepříjemňovala pobyt na srubu byly příšerně tvrdé a proleželé slamníky. I s tím jsme si ale poradili - přivezli jsme z domova staré molitanové matrace a vytvořili další, tentokrát měkkou vrstvu... Mirek ještě s ohledem na mé službu vypovídající klouby postavil provizorní latrinu a pak už nic nemohlo pokazit náš pobyt na konci světa.
Každé ráno vstal Mirek první, a než jsme se probudily přinesl "něco málo" hub. ( vždy jsme je nakrájeli, podusili na ohni a krs hrdlo nacpali do petlahví. Přivezli jsme jich domů celkem 8 ) Odpoledne jsme průběžně prováděli potřebnou údržbu okolí ( kácení stomů na opravu lávky přes potok a nového zábradlí u cesty), chodili jsme na houby, dělali dřevo na oheň, četli, hráli kostky, sbírali borůvky a maliny, vařili, večer grilovali, popíjeli a hleděli do plemenů ohně. A nebýt komárů, bodavého hmyzu, vypití zásob a mého šéfa, ( který trval na tom, že musím v pátek přijít do práce) žili by jsme tam šťastně až do smrti... My ale nezoufáme a pokud počasí dovolí a houby porostou určitě se tam vrátíme. Když ne letos, tak příští rok !!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama