VÍTEJTE NA NAŠEM BLOGU !

Poslední výlet

12. listopadu 2014 v 16:39
Dlouho jsem sbírala sílu pustit se do tohohle článku, ale nakonec mi to nedalo - byl to zase jeden velmi povedený a hlavně poučný a výborně zorganizovaný výlet s Klondike. ( za což patří velký dík Radkovi ) - a navíc to byl poslední výlet, který s námi Mirek absolvoval.
Ráno 28.6. jsme se na autobusovém nádraží sešli v hojném počtu. A nebyly jsme sami, stejným směrem jela i skupinka postarších trampů a část kapely Volupsije. Řidiči bylo velmi podezřelé, že toho dne chtějí všichni jet do Jítravy. To ještě netušil, že další spřízněné duše budou přistupovat cestou... Všichni do Jítravy !!! Pro nás ale cesta ubíhala velmi příjemně a záhy se rozběhla ochutnávka obsahů různých lahví a placatic. Celým autobusem se linula vůně ne nepodobná otevřenému lihovaru. Myslím, že si řidič oddychl, když jsme na zastávce konečně vystoupili.
V Jítravě jsme se vydali k nedalekým Sloním kamenům, kde proběhl horolezecký rychlo-kurz a nácvik Rybany (video, které se natáčí všude, kam Klondike dorazí). Viz. foto. Po návratu na autobusovou zastávku jsme po krátkém čekání zjistili, že autobus jede z nedaleké vesnice a nás jen mine - což se také záhy stalo. Nezbylo, než se vydat dopravou náhradní - někteří šli hrdě po svých, jiní využili jediného doprovodného vozidla. A tak nás Radek postupně všechny přepravil až na parkoviště pod hradem Lemberk. Jelikož se ale musel vzhledem ke kapacitě vozu několikrát vracet, stalo se, že jsme o pár minut nestihli domluvenou prohlídku. Paní průvodkyně nám to dala pěkně sežrat a nechala nás čekat na další výpravu. Nicméně náš kolektiv se za žádných okolností nenudí a tak vzniklo několik krásných fotografií z věže, nádvoří, konírny, ... Smějící se
Pak už jsme konečně mohli vstoupit do hradních místností - jen jsme ještě byli poučeni, že je zde opravdu zakázáno fotografovat. Z toho důvodu se ve fotogalerii objeví jen několik velmi vzácných kousků - kupříkladu pořízení obrázku předložky si krom zainteresovaných nevšiml nikdo z celé výpravy. Mrkající
Po prohlídce hradu jsme se vydali velmi příjemnou procházkou ke Zdislavině studánce. Po krátkém osvěžení jsme někteří opět využili Radkova přibližovadla, zatímco ostatní se vydali do Jablonného v Podještědí pěšky. V Jablonném jsme se sešli v restauraci na náměstí, obsadili jsme stoly v nádherné zahrádce a poobědvali. Pak nás už čekal průvodce po místních pamětihodnostech,který nám velmi erudovaně povyprávěl nejen o historii městských staveb, ale i o zajímavých lidech. Jeho povídání bylo velmi pěkné a velmi osobní, což se mi líbilo mnohem víc, než naučený výklad studentky na hradě. Tohle šlo mnohem hloub pod kůži, zvlášť, když nás průvodce po tradiční prohlídce města,klášterní baziliky a katakomb vzal ještě zcela soukromě k rakvi s ostatky Zdislavy a přidal pár dalších historek. Nebýt vlaku, který nás měl odvézt domů, ani by se nám odtud nechtělo. Opravdu krásný zážitek.
Cesta na nádraží proběhla v rychlém tempu, aby zbyl ještě čas na návštěvu WC a místní nádražní restaurace. Lidé v Jablonném mají výletníky v oblibě a proto jdou hodiny v restauraci pozdě, aby všem ujel spoj a zdrželi se tu až do toho dalšího. Naštěstí jsme v Klondike parta a tak se zavčasu našla dobrovolnice Iva a zapomenuté členy výpravy zaběhla upozornit na tento drobný časový schodek. Z Jablonného jsme tedy vyjeli směr Liberec všichni. ( tedy pokud nepočítám Míru, který jel s Radkem v autě a Danu s Honzou, jež se připojili a posléze i odpojili po vlastní ose - kolmo). Cesta zpět byla klidná, však jsme byli všichni unaveni a plni zážitků. Ti, co měli dost sil, neopustili výpravu, ale vydrželi až na základnu v Klondike, kde proběhlo promítnutí ještě čerstvých záběrů z výletu.
Na některé z nich se můžete podívat i vy ve fotogalerii ve složce Výlety.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama